čtvrtek 21. ledna 2016




Poezie

Poezie. Základní druh literatury.  
Poezie. Prostředek, jak něco sdělit ostatním.
Poezie. Spása nejednoho lidského života.

Poezie. Jedno slůvko, pod kterým se člověku vybaví nespočet autorů a jejich mistrovských děl. Ne každý ji má rád - a já to chápu. Ne všichni dokáží číst mezi řádky a pochopit smysl básně. 
Pro každého má toto slovo naprosto odlišný význam. Pro jednoho je to pouze "opruz" v rámci povinné četby k maturitě na středních školách, pro druhé to může znamenat příjemné zpestření večera nebo v některých případech i záchranu života. 
Záchranu života? Proč? Co je to za blbost?

Ne všechny dny jsou zality sluncem a občas se stane, že je člověk na dně. A tak si přečte  pár stran básní, které má rád, jež ho dokáží popohnat kupředu do dalších dnů, kdy se sluníčko neukazuje a je stále zamračeno. Může člověku ukázat cestu a hlavně dopřát člověku klid v duši. 
Občas je poezie skvělý způsob, jak překonat své deprese a nebo třeba jen špatnou náladu. 

Ale najdou se i případy, kterým poezie opravdu zachránila život? 
Nejednou jsme slyšeli případy, kdy psaní knih zachránilo spisovatele před neštěstím,  posunulo je to dál. Tak proč by to tak nemohlo být i tady? 
Díky ní můžeme lidem sdělit naše myšlenky, které by jinak zůstaly nevyřčeny. Můžeme se v básních najít tak, jako v ničem jiném. Dokážeme se tak rychleji vcítit do pocitů, ze kterých se básník snaží vypsat a zjistíme, že nejen my se občas cítíme na dně. Cítí se tak čas od času každý. Dokonce i ti, co poezii píší - myslím, že hlavně oni se tak cítí! 

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o mé milované básnické sbírky. 





První sbírka se nazývá Nerinžina emka a jiné básně.
Ale proč zrovna Nerinžina emka? Je to poměrně jednoduché. Tato sbírka je přeložena z litevštiny a většina slov z básně v litevštině začíná právě na písmeno M. 
Ne moc často se u mě stává, že by mě poezie učarovala natolik, abych nad ní přemýšlela i v průběhu dne, večera, před spaním. Vlastně se mi to nestalo ještě nikdy. Omyl. Stalo se mi to jen jednou. A to v již uvedené, druhé sbírce básní: A trubači troubili mambo Zambezi
Pokud se litevštiny bojíte a myslíte si, že litevské básně nejsou nic pro vás, mohu vás uklidnit. Druhá sbírka básní je totiž ryze česká. 
Na této knížečce o několika stranách se mi líbilo asi nejvíc to, že se zde nachází básně od více autorů. Některé se mi přímo zaryly pod kůži, jiné se mi líbily méně.
Ale čím si mě sbírka získala, když jsem si nezamilovala všechny básně? 
Upřímně, na tuto otázku asi nedokážu odpovědět. Proč? Prostě proto! Našla jsem se v jedné z básní a ta byla pro mě rozhodující. 

Čím jsem starší, tím více si vážím všech básníků, které téměř nikdo nezná. Připadám si jako objevitel, někdo, kdo našel poklady světa.
Začínám ale přemýšlet nad tím, co znamená poezie pro mě. Jsem pouze jednou z těch mnoha, co ji čtou za trest? Ne, to nejsem. Jsem ta, co by bez ní nedokázala žít? To také není ono. 
Poezie pro mě znamená mnoho. Pomáhá mi v tom, abych dosáhla vnitřního klidu. A svůj účel splňuje na 100%.  

Ale nic to nemění na tom, že opravdu není pro každého. Proto ji doporučuji pouze těm, kterým nevadí číst mezi řádky a dokáží se po náročném dni soustředit na pocity někoho jiného. 

Nepřečetli jste toho doposud moc? 
Nevadí! Nespěchejte! Vždyť poezie se nedá číst jako komiksy, nedá se jí prolistovat jako slevami v letácích. Musíte na ni mít náladu a zapojit srdíčko. To je asi nejdůležitější...



středa 20. ledna 2016





                             Strašná nádhera


             Autorka: Halina Pawlowská

             Ilustrace: Erika Bornová 

             Vydáno: Nakladatelství Motto, 2012


Anotace: Kniha povídek známé spisovatelky, scénáristky a moderátorky vypráví o tom, že touha po lásce nesouvisí s věkem. Pořád totiž platí, že láska je ze všeho nejdůležitější, a že když se v mužských očích náhodou objeví jiskra, je neodpustitelným hříchem ji zdusit! 


Po této knize jsem sáhla z několika důvodů. První důvod: Už dlouho jsem si chtěla přečíst něco od této autorky. Druhý důvod: Ve zkouškovém období jsem se chtěla odreagovat a na chvíli uniknout od veškerého shonu. Třetí důvod: Kdy je na tento druh literatury vhodnější doba, než teď?
Jedná se o soubor povídek, ve kterých Halina Pawlowská vypráví o různých zážitcích, které se jí přihodily - jak u nás, tak v zahraničí. Jak brzy zjistíme, zážitky nemusí být pouze krásné, mohou také člověka v životě pěkně proprat a kopnout do zadku. 
Díky Halině přicházíme na to, že ne všechno, co se na první pohled zdá jen černobílé, nemůže člověk s odstupem času vidět růžovými brýlemi - a naopak. Co nám v mládí přišlo nejkrásnější, nejdůležitější, jako jediný smysl života, můžeme v pokročilejším věku vnímat jako zbytečnost, hloupost nebo se  pousmát nad všemi botami, které jsme během života udělali a vzít si z toho ponaučení. 
Autorka vypráví všechny své útrapy i šťastné chvíle s nadhledem, místy s ironií, ale vždy okořeněné špetkou humoru a hlavně - vypráví srdcem. 
Myslím, že kniha zaujme každého, kdo má rád povídky plné humoru. Ale na rovinu: Po knihách od Pawlowské sáhnou spíše ženy. Možná asi proto, že se Halina specializuje více na "dámské publikum". Podporuje ženy a dodává jim sílu, energii, naději. Vždyť přece každá žena se hned nemusí řadit do starého železa, jakmile jí je 40 plus. Když bude o sebe dbát, bude se občas trošku rozmazlovat, dopřeje si,  po čem její srdce touží, není důvod, aby se za ní chlapi neotáčeli i třeba v 55. 
Doufala jsem, že mě Halina nezklame a Strašná nádhera se mi bude líbit, ale předčila veškerá má očekávání. Netvrdím, že se musí zalíbit všem, ale za pokus rozhodně nic nedáte. Ba naopak. Můžete jen získat. Co? Nadhled, jímž oplývá i autorka a který je v dnešní uspěchané době velmi důležitý. A co ještě? Každá žena se alespoň v jedné povídce najde. Každá jsme sice originál, ale v něčem jsme přece jen všechny stejné. Tak neváhejte a zkuste, nebudete litovat!


Hodnocení: 90%

O autorce: Narodila se v Praze jako jediná dcera ukrajinského emigračního básníka Vasila Kločuraka. vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Je vdova, její manžel Zdeněk zemřel v roce 2013, má dvě děti. 
Filmové a televizní scénáře: Díky za každé nové ráno, Vrať se do hrobu! , Doktoři z Počátků