středa 20. dubna 2016


Teď už tě vidím


         Napsala: Nicole C. Kear

         Přeložila: Jitka Šišáková

        Vydáno: DOMINO, 2015

        Počet stran: 318


Anotace: Podívat se pravdě do očí může být zatraceně těžké, když člověk ztrácí zrak. Nicole bylo devatenáct let, když si vyslechla zdrcující diagnózu: má nevyléčitelnou oční chorobu, která ji do deseti let připraví o zrak. Na takovouto zprávu se dá zareagovat v zásadě dvěma způsoby: rozumně, nebo nerozumně. V prvním případě člověk uposlechne lékařových rad a zodpovědně se připravuje na život v temnotě. Nicole ale nemá nic takového v úmyslu. Nikomu nic neřekne a dál žije tak, jako by žádná budoucnost neexistovala. Nechá svým životem projít několik mužů, zapíše se do cirkusové školy a procestuje spoustu zemí. Od lehkovážného bytí začne upouštět, teprve když se zamiluje a založí rodinu. Tehdy už navíc pro ni není tak snadné předstírat, že se nic neděje, protože svět před jejíma očima je čím dál rozmlženější. Postupující nemoc ji nakonec přinutí vyjít s pravdou ven. Není to pro ni snadné, ale ani sebevětší vztek na nespravedlnost osudu nemůže Nicole ochránit před pravdou, které se celé roky snažila vyhýbat. Ale kdo ví... Možná je to právě naopak. Možná se jí nakonec uleví, když konečně najde odvahu podívat se pravdě do očí.


Dokážete si představit, že se jednoho dne dozvíte totéž, co hlavní hrdinka? Nikdy neuvidíte své dospívající děti. Nemůžete na ně dohlížet 24 hodin denně. Takový luxus si nemůžete dovolit. Jak byste to vzali? Chtěli byste mít děti nebo by to podle vás byla pomsta?

Retinitis pigmentosa - často dědičná nemoc, díky níž člověk pomalu, ale jistě slepne. Začíná to tím, že nevidíme dobře v šeru a v noci hvězdy. Končí naprostou tmou. U každého je rychlost ztráty zraku odlišná. Jisté je jen jedno. Zhoršuje se vám zrak. Jednoho dne už nikdy neuvidíte...



"Utíkej, ale přede mnou se neschováš, syčel na mě osud."


Představa, že přijdeme na kontrolu k očnímu lékaři a dozvíme se diagnózu, která nám úplně změní život, je opravdu strašná. Jenže právě díky tomu Nicole, hlavní hrdinku této knihy, poznáváme skvěle. A skvěle nám ji popisuje i anotace. Nicole je mladá, když se o své nemoci dozví. Není na to připravena. Ještě ne. Má celý život před sebou! 
Přiznejme si: Kdo by na tohle byl připraven? Asi nikdo. 
Kniha Teď už tě vidím popisuje život mladinké Nicol od chvíle, kdy se dozvídá onu děsivou informaci. 

"Nenechte se ukolébat falešnou představou, že když jste mladí, plní optimismu, nemůže se vám nic stát. Jen na vás špatná zpráva dopadne jako blesk z čistého nebe. Ne, spíš jako tank..."


Věděla jsem, že toto téma bude pro mě velmi zajímavé, ale poté, co jsem si přečetla 2 slova - autobiografický román, jsem byla pevně rozhodnuta. Musím si to přečíst co nejdřív.
A jsem za to opravdu ráda. 
Čekala jsem, že celý příběh bude velice smutný, budu Nicol litovat, ale ne. Lítost se nedostavovala a místo ní přišel obdiv. Ano. Obdiv, místy vztek na Nicol, která se občas chová nerozumně, nechce nikomu přiznat, co se v jejím životě právě odehrává. Ale není se čemu divit. Já jí vlastně rozumněla. Chápala ji. Na jejím místě bych dělala to samé. 

"Donutila jsem se vyjít z domu, ale ať jsem utekla kamkoliv, pořád mě pronásledoval strach."

Je to opravdu ožehavé téma a autorka to vzala s nadhledem. Místy s humorem. Člověk by neřekl, že se u něčeho takového dokáže zasmát. Nejvíc jsem se smála na stranách, kde vtipně radila slepcům s různými problémy. Od přiznání diagnózy počínaje, po problémy se skleněnými dveřmi v obchodech konče. 

Příběh mi neuvěřitelně přirostl k srdci. Nedokážu si představit, že by se něco takového stalo mně. Nebo snad jednou mým dětem! Četla jsem pořád, nemohla jsem přestat. Když jsem se dostala na poslední stranu, litovala jsem, že stran je "jenom" 318. Chtěla jsem se dozvědět o Nicol mnohem více. Co se stalo ve skutečnosti po poslední kapitole? Po konečném epilogu? 



"Už nedokážu zrežírovat ani to, co se o mně jednou bude vykládat."


Pokud očekáváte, že anotace je pouhou ochutnávkou a v knize se dozvíte o hodně více, budu vás muset nejspíš zklamat. I když jsem díky tomu znala téměř celý děj, nevadilo mi to. Dokázala jsem si vychutnávat strany o to více. A připadalo mně, jako bych vůbec nic nevěděla a hltala dál stranu za stranou. 

Knihu musím jednoznačně doporučit. Měl by si ji přečíst každý. Aspoň pozná, že jeho problémy nejsou vůbec nic oproti takovým věcem. 

Hodnocení: 95%