středa 18. května 2016

Fangirl

             Napsala: Rainbow Rowell

             Přeložila: Jana Kunová

             Vydáno: Yoli, 2015

             Počet stran: 456

Anotace:  Ačkoli jsou až na fyzickou podobu každá úplně jiná, Cath odjakživa sdílela se svým dvojčetem Wren všechno: oblečení, trápení s rodiči i vášeň pro knížky o mladém kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenomže teď obě nastupují na vysokou školu a Wren poprvé nechala Cath na holičkách – nechce s ní bydlet na koleji.

Potíž je v tom, že Cath na rozdíl od sestry není právě společensky zdatná. Jejím přirozeným 
Dvojčata Cath a Wren bydlela s tátou. Máma se jednoho dne rozhodla, že prostředím je internet, kde se nemusí nikomu dívat z očí do očí a kde tisíce fanoušků nadšeně čtou její povídky ze světa Simona Snowa. A to je svět na hony vzdálený bludišti školních budov, v němž číhají nástrahy v podobě všech možných fobií, děsivých spolubydlících s neodbytnými kamarády a profesorek tvůrčího psaní, které o fanfikcích nechtějí ani slyšet.
Co ale Cath zbývá než zachovat klid a nedat se?


Máma se jednoho dne rozhodla, že s nimi žít nebude a odešla. Od té doby si sestry začaly být ještě bližší. Psaly spolu fanfikce o kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenže čím byla dvojčata starší, tím víc byly patrné rozdíly mezi nimi. Wren - komunikativní, společenská, upovídaná, nemá problém najít si nové kamarády během 5 minut. Smůlou pro ostatní je to, že se chová často bezohledně a jde si rozhodně za svým. A pak tu máme Cath - introvertní, něžnou dívku, o které si mnoho lidí může myslet že je cvok, nerdka, no prostě divná. Ale je to tím, že se většině nepodaří Cath pořádně poznat. A mohu prozradit, že pod nepřístupným povrchem se skrývá poklad. Je to starostlivý snílek, hlavou i srdcem žije ve světě Mágů a Simona Snowa. 
Právě na kolejích si sestry přestanou být blízké a obě dvě se trápí. 

Fangirl je psaná v er - formě - což je na jednu stranu fajn, protože si člověk na čas odpočine od vyprávění člověka, o kterém je řeč. Er- forma se mi líbila, přestože ji obvykle moc nečtu. Naproti tomu, když držím v ruce knihu v ich - formě, dodává to knize na opravdovosti, žiju příběh s hlavními hrdiny. Ovšem v tomto případě není těžké vžít se do hlavní hrdinky Cath. Možná proto, že v hloubi duše jsme si opravdu hodně podobné. Nejspíš nejen vzhledem. 

Pokud se do Fangirl začtete stejně jako já, nepustí vás do doby, dokud nepřečtete její poslední stranu, včetně poděkování. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi fan-fikce nebo jsou zkrátka introverti, stejně jako Cath!  

Hodnocení: 93%

neděle 15. května 2016


Hon

          

           Napsal: Andrew Fukuda

           Přeložil: Jakub Kalina

          Vydáno: Fragment, 2014

         Počet stran: 304

Anotace: Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...


Gen je člověk. Všude kolem upíři. Nebo je to snad jinak? Je opravdu široko daleko jediný člověk, který musí předstírat nebo existují i další? Prozradí se? Přežije?

Gen je sirotek. Když byl velmi malý, ztratila se jeho matka i sestra. O několik let později někdo pokouše otce. Uteče. Jemu zůstává záhadou, co se s nimi stalo. Žijí ještě? Uvidí je opět?
Otec ho naučil všemu, co potřeboval, aby dokázal přežít mezi upíry. A příprava byla vskutku bravurná. 

                                            "Nezapomeň na to, kdo jsi."


Naučil se být bezcitný, stejně jako oni. Nechce a ani si nemůže přiznat jakýkoliv cit: smutek, vztek, zamilovanost. Okamžitě by byl prozrazen. A on chce žít! 
Charakter hlavního hrdiny je sice zpočátku poněkud zvláštní a říkáte si: Jo, to jsem šlápnul vedle! 
Ale dejte tomu čas! Po nějaké době si zvyknete jak na styl psaní autora, tak na postavy v knize. 
Jednou z mála věcí, kterou jsem opravdu nemohla spolknout a trvalo mi velice dlouho, než jsem si zvykla, bylo škrábání ruky, kdykoliv se upíři "smějí" - nechápu do teď. 

Rozjezd je ze začátku celkem pomalý, spisovatel vysvětluje, jak Gen žije. Jenže najednou je vylosován jako účastník Honu a celý děj se svižně odráží od popisování. Je vylosován společně s dívkou, do které je zamilován a nechce si to přiznat. Hraje stále svoji hru. Později se dokonce spřátelí s glupany - lidmi. Jsou to poslední lidé, na které se má uspořádat Hon. Gen zjišťuje, že glupani jsou velmi inteligentní a nejsou to pouhá zvířata nebo loutky. Mají city, které dávají náležitě najevo - narozdíl od Gena. Jemu je ale s nimi dobře. 

Chtěla bych toho napsat tak moc, jenže cokoliv dalšího napíšu, bude spoiler. Jakmile v knize nastává trénink a příprava na hon, děj se stává svižným, zajímavým, dokonce napínavým. Ovšem, nečekejte, že se tempo začne zvyšovat postupně a rovnoměrně. Ne! Najednou se pouhou větou dokáže děj změnit a tempo se šíleně zrychluje. Posledních cca. 60 stran je jen a jen akce! 
Zamilujete si šílené tempo, které nezpomaluje, ale zrychluje víc a víc. Pokud si myslíte, že vás v této fázi už nejspíš nic nepřekvapí, počkejte si na poslední větu. Ta vás dostane panečku do kolen!

Jsem velmi ráda, že jsem si knihu přečetla. Po určité době jsem si zvykla na všechny podivnosti i souvislosti. A už teď se těším, až si přečtu další díly. 

Hodnocení: 89%