čtvrtek 30. června 2016

Recenze

A

B

C

D

E

F

G

H

I

J

K

L

M

N

O

P

Q

R

S

T

U

V

W

X

Y

Z

#

Rudá královna



                  Napsala: Victoria Aveyard

                 Přeložila: Alžběta Kalinová

                 Vydáno: Albatros Media - CooBoo ; 2015

                 Počet stran: 360


Anotace: Chudobou sužovaní Rudí jsou prostí občané žijící pod krutovládou Stříbrných, špičkových válečníků s božskými schopnostmi. Sedmnáctiletá Mare Barrowová patří mezi Rudé a bere to jako fakt, na kterém se nikdy nic nemůže změnit. Podaří se jí získat práci ve Stříbrném paláci, uprostřed těch, které z duše nenávidí. A rychle odhalí, že navzdory barvě své krve dostala do vínku také jednu vražednou schopnost. Takovou, která může ohrozit a svrhnout vládu Stříbrných. Ale se sílou je nebezpečné si zahrávat. Kdo může v tomto světě rozděleném krví vyhrát?

Napínavý světový bestseller, který si mohli přečíst čtenáři již v 25 zemích po celém světě.


Když jsem knihu otevřela poprvé, netušila jsem, co od Rudé královny čekat. Půjčila mi ji kamarádka a já si nepřečetla ani anotaci! 
Podívala jsem se na obálku, která mě ihned zaujala a bylo rozhodnuto. Knihu si musím okamžitě přečíst - jak jinak, že... 
Asi proto jsem od knihy neměla žádná očekávání a mohla mě pouze překvapit. A to se jí také povedlo. Překvapila mě víc než mile. Mare Barrowová byla skvělá hlavní hrdinka - silná osobnost, přesvědčená o všem co dělá, pro svoji rodinu by udělala cokoliv. 
Ostatní postavy, které se stávaly postupem času stejně důležitými, jako Mare, jsem si později zamilovala. 

Spisovatelka píše svým způsobem naprosto kouzelně, takže si musíte styl psaní okamžitě zamilovat. Jenže zároveň píše trošku nelogicky. Doteď nevím, zda se děj odehrával v daleké budoucnosti, nebo kdy jindy. Jednu z hlavních rolí hraje v knize elektřina. A to je kámen úrazu. Popis míst a všeho kolem Mare poukazuje na dávné doby (možná středověk?), ale najednou je všechno na elektřinu a to mi tam jednoduše nesedělo.

Také jde vidět, že se spisovatelka inspiruje od ostatních. Téma jako takové je naprosto odlišné, ale díky bydlení a chování hlavní hrdinky mi kniha velmi připomínala Hunger Games, díky paláci, ve kterém se ocitla a následným událostem v něm jsem si připadala jako v Selekci (kterou jsem ovšem četla až později). Další (menší) mínus dávám knize proto, že dle mého byla předvídatelná. Věděla jsem jak to dopadne, ale pořád jsem si to nechtěla přiznat. Takových knih čtu dost, takže mě už hned tak něco nepřekvapí. 

Vypsala jsem tu sice samá negativa, ale i přesto se mi kniha líbila a těším se na další díl. Na knize oceňuji, že na konci do sebe vše zapadá a dává smysl (po dějové stránce). Jen vám nedoporučuji číst knihu zároveň se Selekcí - nebo aspoň ne moc brzo po sobě. Bude se vám děj jedné knihy plést s druhým.  

Hodnocení: 80%

sobota 25. června 2016

Roznese tě na kopytech


             Napsala: Simona Monyová

             Vydáno: Mony, Rod Brno ; 2003

             Počet stran: 160


Anotace: Pozoruhodné je, že ačkoliv tuto knihu psala žena, jde o intimní výpověď muže. Autorka se dokonale vcítila do role pětačtyřicetiletého psychologa, který je postižen typickým syndromem muže středního věku - druhou mízou. Jak dalece může zkomplikovat zaběhnutý život náročná milenka a kam až sahá tolerance vlastní ženy, se dočtete v Roznese tě na kopytech.


2 manželé. Spousta vzpomínek. Ideální život. Práce, peníze, dítě. To všechno mají. Ale není to už nuda? 

Velmi milý, charismatický, přitažlivý psycholog v nejlepších letech má milující ženu, dospělého syna, kamaráda už od školy a svoje pacienty. Na první pohled mu nic nechybí, jeho život je bez jediné chybičky. A v tom je právě ten problém. Kvůli tomu se z něj stává muž, který chytne druhou mízu. Je nevěrný své manželce s dívkou, kterou přebral svému kamarádovi. Ale moment, on ji přece kamarádovi nepřebral. Jen mu pomohl se jí zbavit. A převzal to těžké břemeno se jménem Felicie na sebe. Psycholog si myslí, že si užije a pak se Felicie zbaví, jenže právě Felicie je tím, co dokáže jeho život převrátit vzhůru nohama...

Psycholog, Felicie i všechny ostatní postavy, které hrají nějakou roli - ať už významnou či bezvýznamnou, jsou bravurně popsány. Při čtení jsem měla pocit, že je doopravdy znám, že se v něčem podobají mým známým. Nejspíš to bude tím, že Monyová popisuje život obyčejných lidí a normální situace, při kterých muži ztrácejí zábrany. Kniha je tenoučká, nic by člověku nemělo bránit v tom, přečíst ji na posezení, jenže kniha je plná úvah, myšlenkových pochodů psychologa, a proto mi utíkala velmi pomalu. 

Myslela jsem si, že když jsem viděla předtím film, zkazí mi to zážitek ze čtení. Ale to jsem se spletla. Film je knižní předloze velmi podobný a přitom je úplně jiný. A musím říct, že po dlouhé době mě bavilo obojí. Film je jednodušší na představu, pěkné zpestření večera, zatímco kniha je opravdu o pocitech a úvahách. Pokud nemáte rádi psychologii a úvahy o tom, co by kdyby, podívejte se rovnou na film a s knihou neztrácejte čas. A nebo naopak, dejte jí šanci! Třeba vás to bude bavit! 

Monyové se ale musí nechat dvě věci: První věcí je, že má neskutečně obrovskou slovní zásobu. A tou druhou je to, jak mistrně dokáže vystihnout lidskou, přesněji řečeno mužskou mysl. To knihu povyšuje na skvost v české literatuře. Knihu doporučuji jak ženám, tak mužům. Není občas špatné přečíst si knihu o obyčejných věcech, které nás klidně mohou jednoho dne potkat...  

Hodnocení: 90%