neděle 24. července 2016

První

       

                Napsala: Kiera Cass

             Přeložila: Jana Doležalová

             Vydáno: Albatros Media - CooBoo , 2015

             Počet stran: 278


Anotace: Když byla America vybrána do Selekce, ani ve snu by ji nenapadlo, že by se ocitla na dosah samotné koruny, natož k srdci prince Maxona. S blížícím se koncem soutěže narůstají hrozby za branami paláce a America si uvědomuje, jak je lehké všechno ztratit a jak těžce bude muset za svou budoucnost bojovat.


Psát recenzi na druhý díl je hodně špatné, ale psát recenzi na poslední díl je úplně nejhorší. To snad bez spoilerů, co se stalo v předchozích dílech, ani nejde. Jen tak mimochodem... Spoilery jsou už ty názvy, což asi každému dojde, takže když omylem napíšu něco, co se stalo v prvních dvou dílech, nikdo to doufám nebude moc řešit, ani mě kamenovat. Takže pojďme na to...

Uděláme si takovou malou rekapitulaci. Zatímco první díl jsem vychvalovala, druhý díl mi připadal poměrně slabý - takový lepší průměr, že? 

V Selekci jsem Americu milovala, v Elitě bych jí nejradši dala pár facek. A tak to pokračovalo i ze začátku posledního dílu. Naštěstí se to časem zlepšilo a já nějaké zbytky nervů ještě pořád mám. 

America si zde opět získala mé sympatie, Měla jsem ráda Maxona i Aspena. Když se na to dívám zpětně - až na krále jsem měla ráda všechny postavy. Což vám vůbec nedoporučuji. Na konci budete překvapeni a budete si za to nadávat. 

Třetí díl jsem opět četla jedním dechem, přečetla jsem jej během jediného dne. Pokrok, oproti Elitě! 

Kiera Cass započala tuto sérii skvostně. Druhý díl mi moc nesedl, ale třetí díl všechno dohnal, dotáhl, dovysvětlil. Kiera dokázala sérii Selekce zakončit velkolepě. 


Opravdu  nechápu, proč jsem s touto sérií tak dlouho otálela. Samozřejmě, že na pravou fantasy (Harryho Pottera) to nemá a nejspíš nikdy nic mít nebude, ale i tak... Jedná se o jednu z těch lepších fantasy sérií. 


Po dočtení První bylo rozhodnuto. Musím si přečíst Dceru a všechno ostatní, co Kiera napíše. Na Selekci budu ještě dlouho vzpomínat a opravdu se těším na filmové zpracování. 

Hodnocení: 90%

sobota 23. července 2016

Elita

           Napsala: Kiera Cass

           Přeložila: Jana Doležalová

           Vydáno: Albatros Media - CooBoo , 2015

           Počet stran: 280

Anotace: Třicet pět dívek přišlo do paláce soutěžit v Selekci. Všechny až na šest byly poslány domů. A jen jedna se provdá za prince Maxona a bude korunována princeznou Illey.

America si pořád není jistá, kde leží její srdce. Když je s Maxonem, nechává se unášet jejich novou dechberoucí reakcí a nesní o ničem jiném, než být s ním. Ale kdykoliv vidí Aspena vykonávajícího práci strážce v paláci, je strhávána vzpomínkami na společný život, který si plánovali. Jak se skupinka zmenšila na Elitu, jsou ostatní dívky ještě odhodlanější získat Maxona - a Americe běží čas na rozhodnutí.
Právě když si je America jistá, že se rozhodla, zničující ztráta ji donutí znovu o všem začít pochybovat. A zatímco se snaží představit si budoucnost, agresivní rebelové odhodlaní svrhnout monarchii nabývají na síle a jejich plány by mohly zničit její šanci na jakýkoliv šťastný konec.



Všichni jistě víte, že první díl (Selekce) se mi líbil moc. U Selekce jsem oceňovala čtivost i autorčin talent. A oceňuji i nadále. Ale dokázala se Elita vyrovnat Selekci?

Selekce byla opravdu úžasný start celého příběhu. Americu jsem označila za hrdinku svých snů. Byla jsem ze Selekce nadšená. Ale Elita mě už tolik neuchvátila. Prvních asi 100 stran jsem přečetla jedním dechem, ale poté se stalo něco podivného. Nechtěla jsem vědět, jak celý příběh dopadne, jak bude America reagovat, vůbec nic. Z toho důvodu jsem knihu odložila a vrátila se k ní až za necelý měsíc. Kniha je svým způsobem neustále čtivá, je tam více akce, odehrává se zde spousta situací, ale zhruba v polovině si řeknete: Vždyť je to pořád to samé dokola! Ať se už konečně rozhodne a nefňuká. Věta z anotace: America si pořád není jistá to celé vystihuje naprosto dokonale. Ve druhé třetině jsem už prožívala své pocity z knihy naplno a neustále jsem říkala: Tak rozhodni se, krávo blbá. Ber nebo nech být! 


Pokud se chcete dostat na konec a pokročit k třetímu dílu, musíte mít hodně trpělivosti. A vzhledem k tomu, že já trpělivá nejsem, můžete si z již zmíněných vět domyslet, jak to u mě vypadalo. 

Zatímco Selekci jsem brala jako nadprůměr, Elita se hodnocením nedostala výš, než k lepšímu průměru. Nejsem si jistá, zda bych tento díl četla znovu. Jedná se o výplňek, jako u většiny trilogií. 

Na druhou stranu jsem opravdu ocenila větší akčnost. Konečně se tam občas dělo něco jiného, než jen milostný trojúhelník. 


I přes to všechno, co mi vadilo a u čeho jsem nadávala, se vyplatilo Elitu přečíst. Kdybych si ji nepřečetla, neměla bych nervy v kýblu, ale nevěděla bych, jak to bude dál. A to přece koneckonců chceme všichni, ne? 


Hodnocení: 70%

pátek 22. července 2016

Úlovky z knihovny #3

Mám doma přes dvacet knih z knihoven, ale to mi nebrání v půjčování dalších knih. Domů jsem si jich přinesla celkem 5. Které mi padly pod ruku tentokrát? 

V mém pokoji čeká na přečtení kniha Mé sladké šestnácté století. A já uviděla druhý díl. Čekal tam právě na mě! Neodolala jsem a okamžitě si ho půjčila. Takže prvním úlovkem se stala kniha Příběh dvou staletí.

A protože se jedná o trilogii, za žádných okolností jsem nemohla v knihovně nechat poslední díl Můj ne tak sladký život. 

Dále jsem si půjčila to, pro co jsem tam vlastně přišla. Jedná se o trilogii Čarodějnice z Hex Hall. 
Těším se na ni a doufám, že se mi bude líbit. Zatím jsem slyšela jen pozitivní ohlasy. 

Chodíte taky do knihovny? Co jste si půjčili vy? 

středa 20. července 2016

Móda, krása a životní styl - A cup of style

          Autorky: Nicole a Lucie Ehrenbergerová

          Vydáno: Computer Press , 2015

          Počet stran: 120

Anotace: Jsou dvě. Jsou krásné, úspěšné, populární a hlavně – mají styl. Chceš být také taková? Kniha oceňovaných blogerek plná barevných fotografií ti pomůže s módou, se zdravým životním stylem, cestováním a motivací. Poznej svůj vkus a najdi si vlastní cestu!

Lucie a Nicole přináší praktické a konkrétní rady a tipy.


Lucii a Nicole z A cup of style jistě všichni znáte. Proto vás nepřekvapí tato kniha. Musím se ovšem přiznat, že já je až do teď neznala. Neměla jsem tušení ani o sestrách Ehrenbergerových, ani o těchto tipech pro dívky. Když mně je moje kamarádka půjčila, řekla jsem si: Fajn, zkusím to, přečtu si to. Třeba tam najdu něco inspirativního... Nestalo se tak.

V Módě se píše o všem jen povrchově, pro začátečníky. Což je pro ně dobře, ale já v tom nic moc nového nenašla, ať jsem se snažila sebevíc. Zaujal mě zdravý styl a motivace a tím to hasne. Nejspíš nejsem člověk, pro kterého je kniha napsána. 

Módu příliš nevyhledávám. Chodím v tom, v čem je mi nejlíp. 
Chodím v tom, v čem je mi nejlíp. Tato věta je téměř na každé straně. A já se tím řídím déle, než to napsaly. Pokud vás baví se líčit, dívat se do módních časopisů a katalogů a nejste v tom vůbec zběhlé, kupte si to. Pomůže vám to uvědomit si, jaký jste typ člověka a co vám bude slušet nejvíc. 

Jestli je vám v dnešní době nad 15 let a zajímáte se o oblékání / líčení hodně a dlouho, neztrácejte s touto knihou čas. Nedozvíte se vůbec nic nového. 

Hodnocení: 55%

středa 13. července 2016

Spánek

                Napsal: Haruki Murakami 

               Přeložil: Tomáš Jurkovič

               Ilustrace: Kat Menschik

               Vydáno: Odeon , 2013

               Počet stran: 80

Anotace: „Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná povídka Harukiho Murakamiho, jejíž protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.


Jak se již píše v anotaci, v povídce Spánek vypráví Murakami o obyčejné ženě v domácnosti. Má hodného muže a skvělého syna, který je víc podobný svému otci než jí. Nejvíc si jsou podobní ve spánku. 

"Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát."


Právě díky větě, kterou povídka začíná, se v životě ženy začínají dít věci, které se normálnímu člověku nepřihodí. 
Obdivuji Murakamiho, který dokáže v rámci povídky psát o naprosto obyčejných věcech. Jsou sice obyčejné, ale Murakami je popisuje s takovou chutí, pohádkově, že byste nejraději šli okamžitě vařit, i když vás to moc nebaví (jako např. mě). Nejvíce mě zaujalo, že hlavní postava ráda četla. A nečetla jejich literaturu, nýbrž Annu Kareninu a podobně. 

Na konec jsem se opět dostala velmi rychle. Zatímco u Podivné knihovny mi nevadilo, kolik má povídka stran, tady mi připadalo, že dílo není dokončeno. Chybělo mi zde něco, kde bych se dozvěděla, jak to všechno doopravdy skončilo. I když... to nejspíš z toho všeho asi vyplývá. Nebo snad Murakami chce, aby si s námi pohrála naše vlastní fantazie? 

Jsem ráda, že jsem si přečetla nejprve Podivnou knihovnu a až poté Spánek. Nejsem si jistá, zda by mě to v opačném pořadí tolik uchvátilo. Na druhou stranu... obě povídky měly své kouzlo a jsou naprosto odlišné.

Murakami se pro mě stal díky Spánku a Podivné knihovně jedním z oblíbených autorů a doufám, že si od něj přečtu další věci. Tentokrát to již nebudou povídky, ale knihy. 

Hodnocení: 95%

úterý 12. července 2016

Úlovky z knihovny #2

Návštěvy v knihovně by se mi nejspíš měly zakázat. Doma jsem už některé knihy, které jsem dlouho chtěla číst, měla, ale to nebránilo tomu, se mrknout v knihovně po něčem dalším. Domů jsem si přinesla celkem 5 knih

První knihou, kterou vám tu představím, je Marťan od Andyho Weira.
Kvůli němu jsem původně do knihovny šla. Měla jsem knihu zarezervovanou a musela jsem si ji vyzvednout. Ale jak to asi mnozí znáte, trošku se to zvrtlo. takže jsem donesla domů trošku větší počet. Jednou do počtu se stala kniha od Haliny Pawlowské - Pravda o mém muži, kterou jsem okamžitě po přinesení domů také přečetla. Moji recenzi můžete najít (ZDE) . 

Jako třetí mi padly do ruky Bábovky od Radky Třeštíkové. Ty zcela jistě všichni znáte, takže vám je nemusím dlouze představovat. Vybrala jsem si je proto, že si je za prvé chci přečíst jako každý správný knihomol a za druhé proto, že mi chybí ve čtenářské výzvě přečíst knihu vydanou v roce 2016. A za ty dva důvody to přece stojí ne?

V knihovně jsem si vypůjčila snad všechny novinky. A mezi ně se řadí i 4. kniha, kterou je Jeden plus jedna od Jojo Moyesové. Vůbec netuším, o čem to je, ale už jen proto, že ji psala Jojo, se vyplatí si knihu půjčit. :D
Doufám, že se mi bude líbit stejně jako Dívka, již jsi tu zanechal a Než jsem tě poznala

A konečně poslední je Doktor Živago od Borise Pasternaka. Na knihu jsem nejprve narazila jen kvůli tomu, abych si přečetla něco od autora, který dostal Nobelovu cenu za literaturu. Ale anotace se mi velmi zalíbila, takže kniha šla okamžitě a bez řečí se mnou. Jen jsem si nevšimla, kolik má tahle na pohled tenká kniha stran! Doufám, že ji přečtu.


A to je všechno. Tak se zase brzy uvidíme!

Dívka, již jsi tu zanechal


                Napsala: Jojo Moyesová

               Přeložila: Lucie Mikolajková

               Vydáno: Ikar , 2015

               Počet stran: 419

Anotace: Píše se rok 1916, když francouzský malíř Édouard Lefevre odchází bojovat na frontu. Jeho mladé manželce Sophii zůstává na památku její portrét, na svou dobu poněkud nezvyklý. Poté co městečko, kde Sophie žije, padne do rukou Němcům, ocitají se jeho obyvatelé na hranici absolutní bídy a pro kousek chleba musejí často dát všanc i holý život. A tehdy Sophiin portrét upoutá pozornost nového Kommandanta. Německý důstojník je obrazem doslova posedlý a Sophie je odhodlaná riskovat cokoliv, jen aby mohla znovu spatřit svého muže...


Poté, co jsem přečetla Než jsem tě poznala (ZDE), jsem si slíbila, že si od Jojo přečtu úplně všechno. A právě mi pod ruku přišla Dívka, již jsi tu zanechal. Odešla jsem od všeho rozečteného a okamžitě se vrhla na tuto knihu.

Byla jsem velmi překvapená, že kniha má dvě dějové linky, jedna je z první světové války a druhá popisuje 21. století. Jakmile jsem to zjistila, byla jsem nadšená. Knihy, které jsou psány v průběhu času, zbožňuju. Jenže poté, co jsem se ocitla na konci vyprávění příběhu z války, jsem si uvědomila, že na naše 21. století vůbec nejsem zvědavá. Ne! Já se chci dozvědět víc o Sophii a její rodině! Jak to všechno nakonec dopadlo? Naprosto mi vyhovoval styl vyprávění, zvykla jsem si na dobu, postavy a vše co k tomu patří. Najednou jsem se ale ocitla ve století jedenadvacátém. A byl to tedy pořádný šok! Všude mobily, po romantickém venkově z první světové války se slehla zem!

Ano. Hned poté se ocitáme ve městě, kde jde o úplně jinou hlavní hrdinku, které zemřel manžel.
Právě ona vlastní obraz Dívka, již jsi tu zanechal, na kterém je vyobrazena Sophie. 
Ze začátku mě tato přítomnost vůbec nebavila, ale postupem času jsem i jí přišla na chuť. Ale na rovinu. Kdyby byla celá kniha vyprávěna prostřednictvím přítomnosti, vůbec by mě kniha nebavila a brala bych to jen jako lepší průměr. Na konci všechno zapadlo, tak jak mělo, přítomnost se prolnula s minulostí a hrdince Liv se změnil celý život. 

Obdivuji na Jojo to, jak si dokáže pohrát s postavami, jejich příběhy, i s námi čtenáři. Přestože jsem celou dobu věděla, že jde o první světovou válku, neustále mi v hlavě šrotovalo a vyskakovaly obrazy druhé světové. (Jde vidět, o jakém období čtu nejraději.) 

I přes některé věci, které se mi tolik nelíbily, hodnotím román kladně a ráda si přečtu knihu Jeden plus jedna, která čeká jen na to, až se do ní začtu. 

Hodnocení: 89%

pondělí 11. července 2016

Podivná knihovna

               Napsal: Haruki Murakami

               Přeložil: Tomáš Jurkovič

               Ilustrace: Kat Menschik

               Vydáno: Odeon , 2014

               Počet stran: 64

Anotace: Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? 

Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik.


O přečtení něčeho, co napsal Haruki Murakami, jsem snila už více než rok. Bohužel až v červnu jsem se k tomu dokopala. Murakamiho buď všichni chválí, nebo o něm říkají, že píše naprosto o ničem. Kam jsem se tedy zařadila já?

Podivná knihovna se stala první knihou autora, kterou jsem přečetla. Je to tedy pro knihu velký tlak... Musí mě zaujmout natolik, abych si od něj chtěla přečíst něco dalšího. Myslím si ale, že to zvládla na jedničku. 
Murakami dokázal krátký příběh povýšit na něco neskutečného. Ze začátku to vypadá na normální novelu o jednom člověku, jenže ani ne za pět stran se z toho všeho vyklube něco jiného. Pohádka s prvky fantastična a hororu. Ihned si  mě kniha získala. Mám ráda, když dojde ke smíchání žánrů a zároveň do sebe všechno skvěle zapadá. Vůbec mi to nepřipadalo jako nějaký "mišmaš", který by nebyl poutavý, ohromující a krásný. 

Když jsem příběh dočetla, řekla jsem si: Ty jo, tak to bylo vážně dobrý. Bylo to celé pravda nebo jen sen? Nejspíš na tuto otázku dokáže odpovědět jen sám autor. 
I když je to opravdu velmi krátké - přečetla jsem to cestou do školy - děj vám uvízne v hlavě a nutí vás o něm přemýšlet několik dní. Ilustrace dodaly knize to, co by jí bez nich chybělo. A co to je? Na to si musí přijít každý sám...

Hodnocení: 95%

neděle 10. července 2016

Selekce

             Napsala: Kiera Cass

             Přeložila: Jana Doležalová

            Vydáno: Albatros Media - CooBoo , 2014

            Počet stran: 288

Anotace: Pro třicet pět dívek je Selekce životní šancí. Příležitostí k útěku od života, který jim byl stanoven od narození. Být obklopena světem třpytivých šatů a drahocenných šperků. Žít v paláci a soutěžit o srdce krásného prince Maxona. Ale pro Americu Singerovou je Selekce noční můrou. Znamená to pro ni otočit se zády ke své tajné lásce Aspenovi, který je o kastu níž než ona. Nechce se jí odejít z domova a vstoupit do nelítostné soutěže o korunu.

Pak America potká prince Maxona. Postupně začne zpochybňovat všechny plány, které si předsevzala – a uvědomí si, že život, o kterém vždycky snila, si už nemůže v porovnání s budoucností představit.


Po Selekci jsem pokukovala od doby, co byla vydána u nás, ale pořád mě od toho něco odrazovalo. Zpětně ani nevím, co to bylo. Jednoho dne mi byla kniha doporučena kamarádkami, tak jsem neváhala a zkusila se začíst. A ono se to povedlo! Selekci jsem přečetla během jediného večera a dožadovala jsem se pokračování. Mám štěstí, že v této době jsou všechny díly již vydány a já nemusela čekat. 

America Singerová je pro mě ztělesněním ideální hrdinky. Je obětavá, talentovaná, rázná a prostě taková, jaká by měla ideální postava být. Líbilo se mi číst o ní jako o chudé dívce, která přijde do Selekce kvůli své rodině, i její pozdější nerozhodnost. 

America je sice pro mě ideální, ale nedokázala jsem se do ní vžít, vcítit, vůbec nic... Asi proto, že mě svět, který je tu vystižen, nijak nepohltil. Je zde popsán v barvách, o tom není pochyb. Ale nedokázal mě zaujmout.
Nicméně příběh jako takový mě pohltil zcela. Fandila jsem Aspenovi, pak zase Maxonovi a hltala strany, až jsem se ocitla na konci. Ani poté jsem nechtěla přestat, ale musela jsem, jinak bych se z toho asi zbláznila (v dobrém). 

Selekce musí každého zaujmout díky svým obálkám. Teď si uvědomuji, že obálky jsou to, co mě přesvědčilo, abych se do knihy pustila. Chytlavá anotace na to neměla žádný vliv. I když je na obálkách America vystižena, představovala jsem si ji jinak. Proto mě trailer k filmu poměrně zklamal, ale ani to mi nebrání v tom se na film podívat. A poté nadávat, co všechno tam bylo nebo nebylo a co udělali špatně. 

Hodnocení: 90%

Úlovky z knihovny #1

Nazdárek! Neustále se snažím rozšířit tento blog, a proto přicházím s Úlovky z knihovny, které jistě každý z vás zná a není to pro vás žádná novinka. Mějte se a užívejte prázdnin!  


Ráda chodím do naší školní knihovny. Ano, jsem cvok!! A právě tam najdu vždy nějaký ten knižní poklad. Proto bych se o poslední z nich s vámi ráda podělila. 

Prvními dvěma  knihami jsou Podivná knihovna a Spánek od Haruki Murakamiho. Jedná se o dvě povídky, které vám dohromady zaberou jedno odpoledne. Možná jen několik minut. Obě mám již přečteny a velice se mi líbily. 

Další knihou, kterou jsem tam jednoduše nemohla nechat, je Vítězný oblouk od E. M. Remarqua. 
Od něj jsem si chtěla něco přečíst už poměrně dlouho a prázdniny jsou nejlepší příležitostí. 

Nejprve jsem uvažovala o koupi, ale nakonec jsem ji náhodou našla u nás v knihovně! Takže bylo rozhodnuto a kniha šla se mnou domů. Knihu snad nemusím dlouze představovat, jedná se o Esej o tragédii. 

U jedné z polic jsem stála s kamarádkou a ta mi podstrčila hned 2 knihy, že si je prostě musím přečíst. Jedná se o Tracyho tygra od Saroyana a také o Všechny řitě světa i ta má od Charlese Bukowskiho. 

Mimochodem... na Tracyho tygra jsem již napsala recenzi a moc se mi líbil. :)

A konečně poslední knihou jsou Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. Moc nevím, co od knihy čekat, a proto se ráda nechám překvapit. 


A co jste si půjčili z knihovny na léto vy?

Pravda o mém muži

              Napsala: Halina Pawlowská

               Ilustrace: Erika Bornová

               Vydáno: Motto , 2013

              Počet stran: 256

Anotace: Příběh pro ty, kteří chtějí milovat hodně a dlouho. Příběh o manželství Haliny Pawlowské, který začala psát ihned po smrti manžela, když byla nejvíce smutná, aby si vybavila, jak bývala veselá. Jak sama říká : Doufám moc, že se při čtení budete trošku smát, trošku plakat a možná ..., že svého muže pohladíte a řeknete mu : "Bože! Já jsem tak šťastná, že tě mám!"


Halina Pawlowská je už pro mě taková jistota, že při výběru nesáhnu vedle. Doposud jsem od ní přečetla celkem 3 knihy (včetně této) a všechny se mi velmi líbily. Když jsem si půjčovala Pravdu o mém muži, nevěděla jsem, o čem to vlastně bude. Jediné, co jsem věděla bylo, že se mi to určitě bude líbit. Proto jsem neváhala a okamžitě se začetla. 


Tušila jsem, že tento román bude více či méně pravdivý. Bude psát Pravdu o svém milovaném muži, který jí zemřel. Jenže jsem nečekala, že se mi obyčejný příběh dvou lidí tolik zaryje pod kůži. Díky Halinině stylu psaní jsem se neustále smála, obracela a hltala stranu za stranou a vůbec  nepočítala s tím, že jednoho dne budu muset skončit, dostat se k onomu osudnému místu, které celý román utne. Bylo to zčistajasna, jako bych od někoho dostala facku.


V tom okamžiku jsem se smát přestala. A uvědomila si, co všechno máme, bereme to jako samozřejmost, pořádně si toho nevážíme, dokud to neztratíme a nemůžeme získat zpět. 


Nejsem si jistá, co všechno bylo v knize pravdivé, protože vím, jak Halina dokáže něco pozměnit, něco si přidat a něco vypustit docela, ale i přesto si myslím, že i když je realita trošku pokřivená, emoce, které z příběhu jdou, musí být pravdivé všechny. 

Takovou horu emocí musí dokázat vystihnout jen člověk, který je zažil. Nikdy by nedokázal vyprávět srdcem. A odtud srdce cítit bylo. Na každé straně. Ať už to byla radost, zlost nebo smutek. 

Je to poprvé, co se mi u její knihy stalo, že jsem ji dočetla a nestěžovala si na málo stran. Nechtěla jsem jich víc. Protože by to už bylo k ničemu. Příběh byl ucelený, nelze ho dál vyprávět a pár stran navíc by nikomu nepomohlo. 


Jsem velmi vděčná za to, že jsem si mohla něco takového přečíst. Pawlowská píše stylem, který zaujme především ženy - hlavně proto, že ona sama je žena a dokáže nás vystihnout takové, jaké opravdu jsme. 


Pokud jste citliví a rozhodnete se přečíst si Pravdu o mém muži, připravte si krabici kapesníků, kakao, čaj nebo kávu, něco sladkého kvůli konci a nechte se unášet příběhem, který vypráví Pravdu nejen o jednom muži... 


Hodnocení: 100%

pátek 8. července 2016

P.S.

                Napsala: Aňa Geislerová

               Ilustrovala: Lela Geislerová

               Vydáno: Ikar , 2015

               Počet stran: 216

Anotace: Soubor fejetonů, kterými herečka Aňa Geislerová přispívala do magazínu ELLE, nyní vychází knižně. V souhrnném vydání vyvstává příběh, který mohl dříve čtenářům snadno uniknout; příběh části života, ve které jako by se odehrálo úplně všechno. Příchod nových členů rodiny, odcházení těch starých, lásky, pády, úspěchy, problémy. Pět podivuhodných let, k nimž autorka přidala ještě několik dříve nepublikovaných textů.


Dokud jsem si P.S. nepůjčila v knihovně, nic jsem o Aňi nevěděla. Brala jsem ji jen jako herečku, kterou čas od času vidím ve filmech na jedničce, hraje s Trojanem a chodí na vyhlašování cen Českého lva. 

Poté, co jsem P.S. uviděla, jsem si řekla: Fajn, půjčím si to, třeba se o ní něco dozvím a bude se mi to líbit. A tak se taky stalo. 
Tuto sbírku fejetonů jsem si zamilovala od chvíle, kdy jsem otevřela první stranu a přečetla si první větu. Nelíbila se mi jen díky nádherným ilustracím, za které vděčíme Annině sestře Lele. Ty pouze dokreslují fejetony a atmosféru, která z nich přímo čiší. Kdykoliv jsem si fejetony četla, cítila jsem pozitivní energii, kterou se Aňa snaží předat ostatním. Nejednou se na mě lidé v autobuse dívali jako na naprostého blázna, podivína, který si - no považte - ČTE knihu a ještě ke všemu u ní neustále dostává ZÁCHVATY smíchu!
A víte co? V ten moment mi to bylo úplně jedno. Pozitivní energie se na mě přenesla natolik, že v tu chvíli jsem existovala jen já a Aňa v knižní podobě.

Nadchlo mě, že píše o sobě, o lásce, o dětech, o trapasech, o smrti, o naprosto obyčejných i důležitých věcech, které se v životě stanou drtivé většině z nás. Neustále jsem měla úsměv na rtech - ať už proto, že svými dodatky P.S. dokázala fejeton vždy odlehčit, tak proto, že jsem místy viděla úplně sebe samu. V momentech, kdy se Aňa popisovala jako tvrdohlavou, neústupnou, občas trošku zastrašenou, jsem si říkala: Jak já ti holka rozumím...

Po dočtení jsem knihu bohužel musela vrátit, ale to mně nebránilo v tom, abych si ji na výletě koupila. 
Pokud jste knihu náhodou ještě nečetli a uvažujete, zda si ji přečíst, vůbec nepřemýšlejte a utíkejte do knihkupectví, ať tam ještě jeden kousek počká na vás. 
Ráda si sbírku přečtu celou znovu, ale občas se stane, že ji jen vytáhnu z knihovničky, abych ji držela v rukou a přečtu si nějakou oblíbenou stranu, odstavec, větu. I to stačí ke štěstí... 

Hodnocení: 100%

čtvrtek 7. července 2016

Měsíční shrnutí #1| červen 2016 

Zdravím, 
ráda bych přes prázdniny tento blog opravdu rozjela, proto přicházím s "novou" rubrikou - Měsíční shrnutí, kde vám budu představovat přečtené knihy za daný měsíc. 
V měsíci červnu jsem přečetla 8 knih, 1 nedočetla a 1 rozečetla. 
Doufám, že se vám to bude líbit a třeba vás některá z knih zaujme. :)



P.S. (Aňa Geislerová)

Do měsíce června jsem vstoupila s menším restem. A to právě s touto knihou. Proto jsem neváhala a knihu okamžitě dočetla. Mé hodnocení můžete zjistit již zítra z recenze. Mohu říct jen to, že žádná slova nevystihnou to, jak je skvělá. (5/5)



Zpovědi podezřelé (James Petterson)

Dalším restem pro mě byla kniha Zpovědi podezřelé. Snažila jsem se ji dočíst, protože nemám ráda věci, které nejsou dotáhnuté až dokonce, ale tentokrát jsem zklamala. Knihu jsem nedočetla, vůbec se mi nelíbila. Proto o ní recenzi dělat nebudu. James Petterson nejspíš nebude šálkem mé kávy. (1/5)


Tracyho tygr (William Saroyan)

Po menší tragédii s Pettersonem jsem sáhla po knize od Williama Saroyana. Příběh mne zaujal natolik, že jsem ho přečetla během jedné dopravní zácpy. (Opravdu, nedělám si legraci!)
Recenzi již můžete nalézt ZDE(5/5)


Kafe a cigárko (Marie Doležalová)

Neustále jsem pokukovala po blogu v knižní podobě a v červnu jsem již neodolala. Přečetla jsem si blog, za který dostala Doležalová Magnesii Literu. Pokud vás zajímá můj názor, můžete se podívat ZDE. (4/5)


Girl online (Zoe Sugg)

Uvědomila jsem si, že ještě pořád nemám za měsíc přečtenou žádnou "romanťárnu", proto jsem sáhla po kamarádčině knize - Girl online. Nevěděla jsem, co od toho čekat a byla jsem mile překvapena. 
Recenzi již najdete ZDE . (5/5)


Podivná knihovna (Haruki Murakami)

Od Murakamiho jsem si něco chtěla přečíst už asi rok. A konečně se mi to povedlo. Nevěděla jsem, čím začít, proto jsem si v knihovně půjčila povídky - jednou z nich právě byla Podivná knihovna. Murakami si mě získal hned po první stránce. Recenze již brzy. (5/5)


Spánek (Haruki Murakami)

Murakami mně učaroval natolik, že jsem neváhala a ihned jsem si musela přečíst jeho druhou povídku (trošku delší) - Spánek.
Spánek se mi také velmi líbil. Můj názor co nejdříve dodám. (5/5)


Dívka, již jsi tu zanechal (Jojo Moyesová) 

Po fantaskním Murakamim jsem si chtěla přečíst opět něco romantického. Proto jsem byla vděčná za knihu od mé oblíbené autorky Jojo. Zamilovala jsem si ji ihned po dočtení knihy Než jsem tě poznala, o které jsem se rozbásnila už dříve (ZDE). 
Recenzi na tuto knihu připravuji společně s ostatními. :) (5/5)


Pravda o mém muži (Halina Pawlowská)

Ano, opět jsem zavítala do knihovny a tentokrát si půjčila knihu Haliny Pawlowské. Recenze ZDE.
Od Haliny jsem četla již knihy: Strašná nádhera   a Proč jsem se neoběsila. 
Halinu beru stejně jako Moyesovou. Záruka skvělého požitku z knihy. (5/5)






A toto byla moje poslední zcela přečtená kniha. Doufám, že jsem vás nenudila a aspoň trošku inspirovala. 

Elita (Kiera Cass)

Jako poslední knihu měsíce jsem si vybrala Elitu. Tentokrát jsem ji ale měla jako e-book, takže se mi čtení protáhlo do července. A jak se mi líbila? Nechte se překvapit v dalším knižním shrnutí. :)


Kafe a cigárko


                Napsala: Marie Doležalová

               Ilustroval: Jan Hofman 

               Vydáno: Domino , 2015

               Počet stran: 264

Anotace: Jak v době blogové vytvořit ze svého blogu fenomén, který se pro zástupy čtenářů stane čtvrteční drogou? Jak přetavit spontánní (rozuměj úplnou náhodou vzniklý) nápad v prestižní Magnesii Literu? A jak dosáhnout toho, že vám lidi za celý rok nenapíšou jediný negativní ohlas?


Knižně vydaný blog. Přesně tomu jsem se dlouho vyhýbala, kde a jak se dalo. Ale dostihlo to i mě. Co na to tedy říkám?


Marie Doležalová je moje oblíbená herečka (asi každý viděl alespoň jeden díl Comebacku). Ale upřímně - pochybovala jsem, že mě dokáže zaujmout po literární stránce. Podceňovala jsem ji - svým způsobem. 
Myslím si, že Magnesii Literu získala právem, o tom nemůže být pochyb. Ze začátku se mi knižní Kafe a cigárko moc líbilo. Měla skvělý nápad - psát jako herečka sama za sebe o sobě, o svých trapasech, o tom, že herectví je povolání jako každé jiné a existují v něm jak klady, tak zápory a spousta nepříjemností kolem. 
Jenže asi od poloviny jsem to četla s menším odporem a nucením se do toho. Připadalo mi to ke konci pořád stejné, vynucené. Musím vymyslet další článek ve čtvrtek! Tak napíšu o tomhle... 
Problém byl v tom, že o něčem podobném psala už předtím. A posledních 20 stran jsem byla vyloženě ráda, že jsem u konce. 

Dále se mi na knize nelíbilo grafické zpracování uvnitř knihy. Zvenčí vypadá originálně, netradiční rozměry dodávají knize šmrnc a na pultech knihkupectví si jí tak každý všimne okamžitě. Zevnitř už to dle mého názoru taková hitparáda není. Ilustrace jsou zajímavé, to se popřít nedá. Vadilo mi ovšem číst text v podobě sloupců - automaticky jsem si myslela, že čtu učebnici a trošku se mi to protivilo. Když si vezmu do rukou knihu, předpokládám, že bude text ve standardní podobě. Proto mě sloupce velice zpomalovaly a ubíraly článkům své kouzlo. 

Prvně jsem si chtěla knihu koupit a pořád jsem po ní pokukovala v knihkupectví, nicméně po přečtení jsem ráda, že jsem to neudělala. Byla by to chyba. Přečíst si Kafe a cigárko není na škodu - zjistíte, že je herectví tvrdé, ale jednou a stačilo! 

Hodnocení: 75%

středa 6. července 2016

Tracyho tygr 


                Napsal: William Saroyan

               Přeložil: Jakub Valenta

               Vydáno: Argo , 2007

               Počet stran: 118

Anotace: Novela je lyrickou moderní pohádkou o mladíkovi, který chová černého pantera v domnění, že pečuje o vzácného tygra.

Tracyho tygr není jen uprchlík z cirkusu, ale je to i Tracyho mládí, jeho syn i jeho láska k dívce jménem Laura. V autorově podání je Tracyho tygr všechno, co naplňuje život mladého člověka, a zároveň je i poněkud sarkastickým výsměchem americkému bulvárnímu tisku, reklamě, dravému byznysu a senzacechtivosti. 


Tracyho tygr vypadá na první pohled jako kniha vhodná pro děti, ale věřte, není tomu tak. Jak již nabízí anotace, příběh je vyprávěn formou pohádky, takže musíte číst mezi řádky, abyste pochopili, o čem všem tato tenoučká knížka vypráví. 
Ale nebojte! Smysl toho všeho vám bije přímo do očí, není na tom nic těžkého. Novela se v současnosti řadí již mezi klasiku, ale na druhou stranu - netvrďme, že jde o válečný román. Ani vzdáleně se nepřibližuje např. Hemmingwayovi nebo Remarquovi. 

Pokud se vám kniha zalíbí, mohu říct, že příběh je to opravdu silný. Místy smutný, místy veselý. Vlastně - kniha se dá popisovat stovkami slov, ale nejvíc ji vystihnou slova jako: roztomilá, miloučká. 
Ano, miloučká. To je ten správný výraz. 

Knihu bych směle přirovnala k Malému princi od A. de Saint-Exupéry. Moji recenzi na něj můžete najít zde
Malý princ je stejně jako Tracyho tygr zvláštní dílo. Jsou 2 typy lidí: Zbožňuji Malého prince, tudíž je dost pravděpodobné, že se mi dílo Saroyana bude líbit, a pak jsou tady ti ostatní, co nemají rádi Malého prince. Těm bych doporučila novelu zkusit, ale upřímně, myslím si, že většinu z vás, co patříte do druhé skupiny, Saroyanovo dílo nezaujme. Bude vám připadat o ničem. 

Ale vám, kteří patříte společně se mnou do skupiny první, se bude Tracyho tygr opravdu líbit a přečtete si ho vícekrát. Protože vás dokáže pohladit po duši a vryje se do vaší paměti i do vašich srdcí už navždy. 

Hodnocení: 95%

pondělí 4. července 2016

Malý princ

           Napsal: Antoine de Saint - Exupéry

           Přeložila: Zdeňka Stavinohová

           Vydáno: Albatros, 2005

           Počet stran: 94

Anotace: Není pohádka jako pohádka, není princ jako princ. Tenhle je skutečně jen jeden – Malý princ Antoina de Saint-Exuperyho, jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury.

Malý princ, kouzelná pohádková bytost, přichází na naši Zemi ze vzdálených vesmírných světů, aby se kdesi v Africké poušti setkal s autorem našeho příběhu a zjevil mu tajemství své podivuhodné životní pouti. Ale zjeví mu vlastně daleko víc: tajemství čistého srdce, dobra a krásy. Je to opravdu líbezná knížka, která vám bude jistě právě tak milá a blízká, jako byla všem čtenářským generacím, a k níž se budete i později najednou rádi vracet.

Le Petit Prince - myslím, že není třeba dále představovat. Příběh, o malém princi, který si podmanil celý svět. Zasáhl ne jednu generaci a doufám, že ještě nějakou zasáhne. Krátký děj, málo stran, ale i přesto ve vás zůstanou myšlenky na něj. Jak negativní, tak pozitivní. A že jich nebude zrovna málo.

"Lidi mají hvězdy, ale ty nejsou stejné. Pro ty, kteří cestují, jsou průvodci. Pro jiné nejsou nic, jen malá světýlka."


Malý princ je filozofický, pro jakoukoliv věkovou skupinu. Nejlepší na něm je to, že je jedno kolik vám je let. Pokaždé si z něj něco odnesete. A pokaždé to bude něco jiného, nového. Nikdy nebudete moci říct, že vám už nemá co dát, protože při dalším čtení objevíte něco, co jste minule přehlédli. Nebo jste snad nebyli dostatečně zralí na to, abyste to viděli?

"Tohle je mé tajemství. Je velmi jednoduché. Vidíme dobře jen srdcem. Důležité je to, co je pro oči neviditelné."


Ano, to nejdůležitější je očím neviditelné. Platí to i v případě Malého prince. 
Nemůže nikdo čekat, že příběh budou zbožňovat úplně všichni. To rozhodně ne. Existují v tomto případě dvě skupiny lidí. Buďto se vám příběh bude líbit a zamilujete se do něj i do Malého prince jako takového, nebo si řeknete: další "hloupé" filozofické dílo, které nemám rád. 
Ale nikdy to nebude nic mezi tím. Mezi těmito dvěma skupinami. Což je na jednu stranu smutné, ale na druhou stranu krásné. Vždy budete mít na příběh svůj názor a dokážete se do jedné ze skupin zařadit. 

Myslím, že by si toto dílo měl přečíst za svůj život každý. Každého totiž nějakým způsobem ovlivní, nehledě na to, jaký má na knihu názor. Každý přeci touží poznat malého prince, který bydlel na planetě sotva větší než on a potřeboval přítele...  

Hodnocení: 100%