pátek 28. října 2016

Démon z Hex Hall

           

           Napsala: Rachel Hawkins

           Přeložila: Tereza Kolesnikovová

           Vydáno: Knižní klub, 2012

           Počet stran: 248


Anotace: Druhý díl z knižní série Hex Hall. Hlavní hrdinka Sophie Mercerová se dověděla o původu svých magických schopností. Ačkoliv se jich po setkání s duchem své prababičky naučí částečně používat, zjistí také, že mají svou stinnou stránku. A to je hlavní důvod proč chce Sophie podstoupit "odstranění". Rituál, kterým bude její moc odebrána. Jenže tento rituál nemusí přežít, proto do Hex přijíždí Sophiin otec, jakožto člen Rady její žádost odmítne a požádá jí aby s ním strávila prázdniny v Londýně a teprve potom se rozhodla...


Sophie si uvědomuje, že v Londýně sídlí L´Occhio di Dio, a také tam jistě bude Archer Cross. Přesto nabídku příjme. Záhy se věci dají do pohybu.


Pokud jste již četli první díl, nebude pro vás jistě překvapením, kdo je Sophie Mercerová a proč se v anotaci vyskytují některé pojmy. 
Těm, co první díl ještě stále nečetli, ale chystají se, mohu pouze říct, že Čarodějnice z Hax Hall byla jen a pouze sarkastická oddechovka. V druhém dílu se sarkazmus a ironie mladé Sophie stupňuje a narůstá nepředstavitelných rozměrů. Může se stát, že i závažnou situaci Mercerová odlehčí svým typem humoru.

středa 26. října 2016

                                       
                   Bábovky

               

               Napsala: Radka Třeštíková

               Vydáno: Motto, 2016

               Počet stran: 328


Anotace: Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu. Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? A kam se vlastně poděly ty peníze? Kdo je vzal, kdo je ztratil, kdo je utratil, kdo je našel a kdo je bude muset vrátit? Nechte se strhnout upřímnou zpovědí hlavních hrdinek, kde nechybí ironie, humor, bolest, napětí, nenávist ani láska. Kde se emotivní příběhy vzájemně prolínají, jeden vede ke druhému, k celé řadě zajímavých rozuzlení a potom nerušeně pokračují dál, někdy šťastně, někdy ne, takový už je život.


Bábovky. Co se vám vybaví při vyřknutí onoho slova? Jídlo? Kuchařka to není. Bábovičky, které vytvářejí malé děti na pískovišti? Zase vedle, ani o příručku, v níž dominují batolata, nebo děti předškolního věku, se nejedná. Co název tedy může znamenat? 

Myslím, že Bábovky není třeba - po již tak výživné anotaci - představovat. Opravdu se jedná o běžné lidské vztahy, které tu jsou, byly a budou. Některé příběhy jsou smutné více, jiné méně. Některé ve výsledku pobaví, ostatní zasejí semínko pochybnosti, zda má něco takového, jako je vztah, vůbec cenu. Jedná se o skvěle zpracovaný námět. A jaký námět to vlastně je? No přeci život sám! 

Každý si chce čas od času přečíst knihu, u které si odpočine, načerpá energii. A přesně k tomu Bábovky slouží. Odpočinete si u nich a zároveň vás kniha donutí přemýšlet o životě, vašich vztazích k ostatním lidem, o smrti. Donutí vás zamyslet se nad sebou samotným. A takových knih opravdu moc není. Své kouzlo všem 12ti příběhům dodává - u knih méně obvyklá - rámcová kompozice. 
Kde všude se objevuje, že vedlejší postava jednoho příběhu se stává hlavním hrdinou příběhu dalšího? Kde se setkáváme s tím, že všech 12 příběhů propojují prosté a přitom geniální věci - známosti, přátelé, náhody...

Radka Třeštíková mi dokázala, že psát umí a boom této knihy je opodstatněný. O prázdninách, kdy je času na čtení kupodivu ještě méně, jsem ji přečetla za 2 dny. Neustále jsem přemýšlela o příbězích, které Radka nanesla na papír a vdechla hrdinům život. Upřímně... Přemýšlím o nich občas i teď, s tak velkým odstupem. 

Jedinými negativy této knihy jsou jména a jejich počet. Občas jsem si musela uvědomit, kdo to vlastně je. Jo počkat, ten už tam byl... Ale co se mu stalo? Ve které povídce vystupoval? Naštěstí nám Třeštíková postavu jednou či dvěma větami popíše a my si to okamžitě uvědomíme. 
Trocha zmatku do knihy patří. I život je jeden velký fofr a beze zmatku by to zkrátka nešlo...

Hodnocení: 5/5

pátek 21. října 2016

Čarodějnice z Hex Hall


                 Napsala: Rachel Hawkins

                 Překlad: Tereza Kolesnikovová

                 Vydáno: Knižní klub, 2011

                 Počet stran: 240


Anotace: Před třemi lety Sophie Mercer zjistila, že je čarodějka. Od té doby ji to dostalo hned do několika problémů. Její nenadaná matka ji podporovala jak jen to bylo možné a radila se s jejím otcem – nepolapitelným evropským čarodějem – jen v těch nejakutnějších případech. Avšak když Sophie na školním plese přiláká nepovedenými čáry až moc lidské pozornosti, je to právě její otec, který rozhodne o jejím trestu: exil na Hex Hall, izolované nápravné školy pro Prodigium, nebo-li čarodějky, víly a měňavce. A jen během prvního dne mezi dospívajícími podivíny se jí podaří dosáhnout prvních výsledků: získá tři mocné nepřítelkyně, které vypadají jako modelky; zakouká se do přitažlivého a nadějného čaroděje; děsivého ducha a novou spolubydlící, která je vůbec nejvíce nenáviděnou osobou a jediným upírem na škole. Mnohem horší je však zjištění, že na studenty útočí tajemný predátor a její jediná kamarádka je podezřelým číslo jedna. Když se však série hrůzostrašných útoků začne stupňovat, Sophie se musí připravit na největší nebezpečí ze všech: starobylé tajné společenství, které se rozhodlo zničit všechny Prodigium a především pak ji.


Představte si, že jste nadpřirozenou bytostí, která dokáže čarovat. Široko daleko jste jediní svého druhu. Máte lidskou matku a vůbec vám kouzla nejdou. Vždy se vám něco vymkne z ruky. Už se vám tento nepříjemný pocit vkradl do podvědomí? Výborně! Můžeme začít!

Sophie Mercerová - hlavní hrdinka celé trilogie, je právě taková. Nedokáže čarovat správně, ať se snaží sebevíc. Čím víc chce svými kouzly pomoci, tím víc škodí ostatním a hlavně sama sobě. Jakmile udělá další blbost, je poslána do nápravného zařízení pro Prodigium...

Po přelouskání anotace vás kniha prostě musí zaujmout! Ale čím míň od toho očekáváte, tím větší překvapení vás na konci čeká. Po dočtení první kapitoly jsem si řekla: To jsem zase šlápla vedle. Prvoplánová fantasy, nic víc! Kdepak! Postupem času jsem si zvykla na celý příběh, děj dostal spád a autorčin styl psaní je jednoduše famózní! Nutí vás dočíst kapitolu a začít další, nemůžete se obejít bez jediné strany příběhu. Se Sophií dýcháte, bojíte se, vztekáte. Prožíváte úplně to stejné co ona. Ano, dokázala jsem si představit, že jsem ona, dělám stejné věci. Některé pasáže si budete přehrávat v hlavě a tím se vám příběh mladé Sophie ještě víc dostane pod kůži!


Nebudu lhát, že jsem neměla tendence porovnávat Čarodějky z Hex Hall s Harry Potterem. Co si budeme... J. K. Rowlingová vytvořila neuvěřitelně opravdový svět, který nejspíš nikdo nikdy nepřekoná. Ale Čarodějkám se podařilo dostat k laťce blízko! V mých očích jde o příjemnou změnu. Na démony jsem se dívala ze začátku velice skepticky, nemám je ráda, a už vůbec ne v knihách. Ale světe div se, ono to bylo dobré! 

Jak je asi zřejmé, S. Mercerová mi byla neskutečně sympatická. Nejspíš proto, že je ironická, sarkastická, když se pro něco rozhodne, jde si za tím. Udělá pro to vše, dokud jí síly stačí. Moment... Nepopisuji tak nějak i sebe? Ano, její chování mi přišlo podobné jako to moje. Hlavně pasáže, ve kterých převládala ironie se sarkasmem, jsem si obzvlášť vychutnávala. Pokud nemáte rádi ironii, vůbec na knihu nesahejte! Z takové dávky sarkasmu byste mohli mít šok, nebo se vám minimálně nejednou protočí panenky! Ani slepota se nevylučuje. :) 


Hodnocení: 4/5

sobota 15. října 2016

Šepotání

              Napsala: Anita Grace Howard

              Přeložila: Magdaléna Stárková

             Vydáno: CooBoo ; 2015

             Počet stran: 416


Anotace: Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Aleny Liddelové, lépe známé coby Alenky z Říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět.


Když se matčin stav zhorší, nemůže už Alyssa své dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fantastických pohádkách, které zná z dětství, je víc pravdy, než by se mohlo zdát. Vydává se na útěk, který zavinila už kdysi dávno právě Alice. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponurejší, než jak ji zná z knížek a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morpheus a provází je při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit? 




Slyšet šepotání květin a hmyzu. Je to dar, nebo prokletí? Opravdu všechny ženy v rodině časem zešílejí? To nám může říct jen a pouze Alyssa, která odkrývá veškerá tajemství jejího rodu. 

Kniha Šepotání mě zaujala ne svojí obálkou - upřímně, ta mě vcelku odrazovala- , nýbrž svým námětem. "Převyprávění" Alenky v říši divů, kde je vše naopak, všechno špatně, šílená matka, toto jsou důvody, proč jsem po knize sáhla. 

Ale dostalo se mi toho, oč jsem žádala? 


Alyssa mi jako hl. postava nebyla vůbec sympatická. Nejednou jsem ji chtěla nakopat do zadku nebo alespoň dát facku. Ani ostatní postavy jsem si příliš neoblíbila.  Až na Morfea, kterého - jak už to tak bývá - většina lidí nemá ráda.

Na to, že se příběh z velké části odehrává ve fantaskním světě, ve kterém se já, jako pravý milovník fantasy přímo vyžívám, jsem byla vlastně zklamaná. Často se stávalo, že jsem si nebyla schopná svět představit.  A to už je co říct. 
Neoslovil mě ani milostný trojúhelník. Těch už v knihách bylo a ještě bude... Jeden je ten na první pohled špatný, druhý je bezchybný, obětavý, atd.. Opravdu mě tato tématika nejspíš přestává bavit.


Jakmile jsem knihu dočetla, řekla jsem si, že to nebylo vůbec špatné. Vcelku se to autorce i povedlo! Jenže s odstupem času si uvědomuji čím dál víc, že to nebylo vůbec dobré. Teď nacházím samá negativa!

Jediné, co musím opravdu vyzdvihnout, je autorčin talent psát. Příběh jsem nakonec odsoudila, příliš se mi nelíbila ani říše Divů, ale styl, kterým autorka cokoliv popisuje, sděluje nám pocity postav, podstatné i ty nepříliš podstatné informace, rozhoduje o tom, že knihu musíte dočíst až do konce. 



Na to, jak knihu všichni vychvalují, se mi příliš nelíbila. Ale druhý díl si přečtu. Dám ještě autorce šanci. A upřímně... Chci vědět, jak příběh dopadne. Asi tak, jako všichni, kteří si přečtou první díl trilogie. 

Hodnocení: 3,5 / 5