pondělí 3. dubna 2017

Deník Anne Frankové


          Napsala: Anne Frank

          Přeložili: Miroslav Drápal, Michaela Jacobsenová

          Vydáno: Triáda, 2014

          Počet stran: 264


Anotace: Příběh Anne Frankové patří k těm nejznámějším z období holokaustu. Obětí - ať už dětských či dospělých - bylo na miliony, ale zrovna Anne se proslavila díky svému deníku, který si před odvlečením do koncentračního tábora vedla. Díky němu teď můžeme sledovat, jak dokáže válka zničit nejeden nevinný lidský život, jak totálně proměnit veselou a vždy usměvavou Anne v posmutnělou a zachmuřenou dívku s nejasným pohledem na svět i společnost, která bude mít už navždy ve tváři vepsaný výraz předčasně dospělého člověka. Člověka, kterého právě válka donutila dospět.

⬇⬇⬇

Anna Franková. Mnohými obdivovaná mladá dívka, která se stala obětí holokaustu. Dívka, která byla nucena bydlet dlouhou dobu se svojí rodinou a rodinnými přáteli v jednom "domě", kde je nikdo nesmí vidět. Chtěla řešit to, co v jejím věku řeší nejspíš všechny dívky. Prospěch ve škole, co bude dělat ve svém volném čase, první lásky a to, jak jsou kluci milí. Ovšem osud tomu chtěl jinak...


Ze začátku se setkáváme s ještě vcelku bezstarostnou Annou, která opravdu mnoho věcí neřeší. Časem ale přituhuje a rodina je nucena se skrývat. 

To všichni jistě víme. Tak proč to tady vykládám?

Zkrátka asi proto, že je těžké nějak začít a rozebírat poměrně krátký, avšak neklidný život jedné židovské dívky. V celém deníku lze zcela jistě rozpoznat pocity, které ať přímo, nebo nepřímo působí na vaši psychiku. Uvědomíme si tak díky Anně, jak se vlastně máme dobře a drtivá většina našich současných problémů ve skutečnosti problémy vůbec nejsou. 

Nechápu proč, ale první třetina mě vůbec nebavila. Ve svém deníku se Anna projevuje jako občasný spratek, který nemyslí na nikoho jiného, než na sebe. Závidí své sestře, kterou zároveň i obdivuje, nesnáší svoji matku, odcizuje se otci, kterého milovala nejvíc na světě. Chovala se jako spratek, nebo jednoduše dospívala? 

Toť otázka. Postupem času, jakmile do společného "domu" přichází i muž, kterého postupem času nemůže nikdo vystát, se Anna stává vyspělejší, naučí se být méně prostořeká, více mlčet, procházet ne jednou zkouškou trpělivosti.

I přes to všechno se neustále prohlubuje propast mezi ní a otcem, nenávist vůči matce, ale také se nevzdává naděje v lepší zítřky. Víra ve skvělou budoucnost. Ta jediná ji udržuje při životě. Vlastně je všechny. 

Jak to ale s Annou dopadne? To nejspíš také všichni víme. Nejvíce emotivní je ovšem doslov. Pokud vás nedostane ani ten, pak nemáte srdce. Protrpět si tolik, co Annin otec, nedokáže každý. Nejhorší v životě je nejspíš přežít vlastní dítě. A to se mu stalo hned 2x. 

Nebudu tu tvrdit, jak se deník Anny stává mojí nejoblíbenější knihou a jak mi otevřela oči. Ne. Tak to není. Měla jsem jen možnost nahlédnout do Annina života, za což jsem velmi vděčná. Dokáže vám přečtení této knihy změnit pohled na určité věci. To zcela jistě. Znovu bych si deník ale nepřečetla. Oproti ostatním ve mně nedokázala  kniha prohloubit beznaděj, melancholii, tak jak to mnozí po dočtení popisují. Do stavu deziluze mě nejspíš bude muset dostat jiný příběh s jinou hlavní hrdinkou.

Jediné co nám všem zbývá, je přijmout tento uzavřený lidský život tak, jak skončil a doufat, že se historie nebude opakovat.

Hodnocení: 3,5/5

Žádné komentáře: